Čmeláci

1/ Čmelák zemní /bombus terrestris/     /20 – 26, 11 – 17/

Hlava a sosák krátké.  Ochlupení všude krátké. Základní barva černá. Na předohrudi těsně za hlavou a na 2. tergitu zadečku jen asi 1 mm široký příčný proužek hnědožlutý, nikoliv citronově žlutý nebo zlatožlutý. Proužek na hrudi nepřesahuje nasazení křídel směrem dolů. U variet může proužek za hlavou chybět. Poslední tergity /tj. 4.- 6./ vždy šedobílé.

U nás obecně rozšířený. Obývá otevřená stanoviště a kulturní krajinu v nížinách a středních polohách, také však horské oblasti.  Hnízdí v zemi v opuštěných hnízdech hlodavců a krtků, v různých dutinách pod povrchem země, také však v různých objektech nad zemí, přijímá i čmeláčí úly.

Královny hledají možnost hnízdění někdy už poč. III. – střed V.

Hnízda poměrně početná / 100 – 600 jedinců, na jihu Evropy výjimečně 800 – 1000/.

V blízkém zahraničí uznávají jako samostatné druhy podobného čmeláka podvojného /b. cryptarum / a rovněž podobného čmeláka většího /b. magnus/.  V našem západním pohraničí mohou případně přelétnout na území ČR.

a

b

c

2/ Čm. hájový /b. lucorum/  /18 – 21, 9 – 16/

Podobá se vybarvením zemnímu, je však menší velikosti. Od výše uvedených druhů se liší citronově žlutými páskami, později blednou. Na hrudi hned za hlavou první pásek 2 mm široký, stejně široký proužek na druhém tergitu. Královna má často žlutý chomáček chlupů v obličeji a žlutý či šedobílý chomáček pod nasazením křídel.

Královny vyletují od pol. III. Čm. hájový vyhledává stinné oblasti, je všude v lesích včetně horských, odkud proniká níže do kulturní krajiny. Hnízdí v opuštěných norách hlodavců, má rád dlouhé přístupové tunely i dosti hluboko v zemi. U nás všude hojný.

100 – 400 jedinců.

b

c

3/ Čm. rolní /b. pascuorum/   /15 – 18, 9 – 15 /

Hlava středně dlouhá, sosák dlouhý. Ochlupení na hrudi u variet proměnlivé od červenohnědé po šedočernou. Zadeček na 1. – 4. tergitu šedočerně, na 5. a 6. žluto až červenohnědě ochlupený. Nezřídka na hrudi červenohnědě nebo šedočerně vyznačená místa.

Královny vyletují už časně koncem III. až střed V. Přizpůsobivý vůči všem prostředím, jeden z nejhojnějších druhů u nás. Za příznivých podmínek fungují rodiny až do XI. Hnízda v norách hlodavců, také na povrchu v shromážděném blízko ležícím materiálu, mechu, pod střechami budov atd.

60 – 150 jedinců.

a

b

c (foto: Stanislav Krejčík www.meloidae.com)

c (běžnější tmavší varianta)

4/ Čm. luční /b. pratorum/   /15 – 17, 9 – 14 /

Hlava a sosák krátké. Základní barva černá. Žluté pásky na předohrudi a 2. tergitu, někdy však chybějí, především páska na 2. tergitu. Konec zadečku na 4. – 6. tergitu zpravidla oranžovočerveně  ochlupen.

Královny hnízdí už poč. III. –  střed V., pohlavní jedinci se rodí už na přelomu V. a VI., rodina lučního čm. končí svůj vývoj velmi brzy, už v VIII. se  nové královny uchylují k přezimování. K hnízdění dává čm. luční přednost vlhčím oblastem na okraji lesů, pasekách. Horský a podhorský druh, proniká však nyní do luk, parků a zahrad. Nevyskytuje se v nížinách a teplých oblastech.  Celkově u nás stále hojný.

Hnízda vzácně pod zemí v opuštěných norách, zpravidla na zemi či nad zemí v travních drnech, starém listí, dutinách zdí, pod střechami budov. Poměrně rád zahnízdí v čmeláčích úlech.

/80 – 150 jedinců/.

a

b

c

5/ Čm. zahradní /b. hortorum/    /17 – 25, 11 – 16 /

Hlava a sosák velmi dlouhé, líce delší než širší. Tělo černě ochlupené. Bezprostředně za černou hlavou na předozádí je umístěn zlatožlutý proužek, následuje široká černá oblast. Hruď končí proužkem úzkým, zadeček začíná na1. tergitu žlutým páskem širokým. 2., 3. a 4. tergit jsou opět černé, koncové tergity -/5. a 6./ jsou bílé. Žluté pásky mohou být někdy značně ztmavlé. Za příznivých podmínek mladé oplozené královny tohoto druhu ještě v VII. zakládají vlastní hnízda, vytrvávající až do IX. Královny zahnízďují od středu IV. až střed V.

Čm. zahradní se vyhýbá otevřeným plochám. Obsazuje okraje lesů s přilehlými loukami, zahradami a parky, vyžaduje alespoň křoviny. Usídluje se v norách hlodavců, opuštěných ptačích hnízdech, v zemědělských a obytných stavbách. U nás častý druh od nížin po nižší polohy hor.

50 – 120 jedinců.

a

b

c

6/ Čm. skalní /b. lapidarius/.   /20 – 24, 12 – 16/

Hlava krátká. Sosák středně dlouhý, u královny 12 – 14 mm. Celé tělo černé, jen konec zadečku /4.- 6. tergit/ oranžově červený. Sběrací košíčky na zadních nohách černé. Královny zahnízďují zač. IV. – konec V.

Stále velmi četný na všech možných místech, od nížin až do hor na slunných otevřených stanovištích. Hnízdí pod zemí i nad zemí, v puklinách skal, hromadách kamení, budovách, opuštěných ptačích budkách. Přijímá rád i čmeláčí úly. Letící královna vydává hluboký tón.

100 – 300 jedinců.

a

b

c

7/ Čm. rokytový /b. hypnorum/  /17 – 22, 8 – 18 /

Sosák krátký. Hruď většinou až přes krční límec k hlavě hnědá, hnědookrová, někdy zcela černá. Na zadečku 5. a 6. tergit šedobílý nebo hnědobílý, někdy 1. tergit hnědookrový.

Královny hledají zahnízdění  poč. IV. – konec IV. Hnízdí vždy nad zemí v horských smrčinách a okrajích lesů, parcích a zahradách. Také v puklinách zdí a skal, pod střechami, v kůlnách, stodolách, nejčastější druh čmeláka hnízdícího v opuštěných ptačích budkách. Nyní také častěji v nižších polohách než dříve. Stále ještě poměrně hojný druh, i když ne všude.

80 – 400 jedinců.

a

b

8/ Čm. lesní /b. sylvarum/  /16 – 18, 10 – 14 /

Nápadně pestře vybarvený, často považován za nejkrásnějšího našeho čmeláka. Sosák a hlava dlouhé. Hruď vespod žlutavě šedá. Hruď nese vpředu a vzadu hnědožlutý pásek, uprostřed je tmavě černohnědá.  1.- 3. tergit světlešedě až žlutavě ochlupený, s černými páskami. 4. – 6. tergit oranžově plstnatý, se světlými konci.

Královny hledají od půlky IV. – poč. VI. Ačkoliv má tento čmelák jméno lesní, hnízdí maximálně jen na jejich okrajích, především pak na slunných teplých stanovištích, v parcích, loukách, zahradách. Někdy i v myších hnízdech a na povrchu v trsech vegetace. Let mimořádně rychlý, královny vydávají značně vysoký tón. U nás dosti častý v nižších a středních polohách.

80 – 150 jedinců.

a

b

c

9/ Čm. úhorový /b. ruderarius/  /16 – 19, 9-18 /

Značně se podobá čm. skalnímu, je však o dost menší. Základní barva celého těla černá, jen 4.– 6. tergit na konci zadečku červenavě žlutý. Sběrací košíčky na obou zadních nohách má čm. úhorový červeně obrvené/ k stáru blednou/, naproti tomu čm. skalní je má černé.

Královny hledají od konce IV. – konec V. Hnízdí na povrchu země v suchých trsech trávy, pod mechem a v koulích ze suchého listí. Velmi obratný v shromažďování blízko ležícího materiálu. U nás jen v teplých otevřených oblastech nižších a středních poloh, v mnoha místech, všude však nepříliš hojný.

50 – 100 jedinců

a

b

10/ Čm. drobný /b. jonellus/  /15 – 18, 9 – 14 /

Podobný čm. zahradnímu, jenže o dost menší.  Základní barva je černá. Za hlavou na límci žlutý pruh, rovněž na konci zadohrudi a na 1. tergitu zadečku. Ochlupení neuspořádané, jakoby rozcuchané.  Královny a dělnice mají v obličeji tmavé ochlupení.

Královny hledají konec III. – střed IV. Typický druh horských smrčin a rašelinišť, vystupuje do značných nadmořských výšek. Dává přednost otevřeným, volným krajinám.  Hnízdí většinou nad zemí v opuštěných ptačích či veverčích hnízdech, někdy i v zemi pod mechem či v myších norách. U nás sice dost hojný, ale pouze na určitých místech.  Při výhodných podmínkách může mít v pozdním létě i 2. generaci královen. Královny se při letu vyznačují vysokým tónem.

50 – 120 jedinců.

a

b

11/ Čm. sorojský /b. soroeensis/   /15 – 19, 10 – 14 /

Velmi variabilní druh. Ve střední Evropě se vyskytuje převážně ve formě proteus. Pak většinou černočervený jako čm. skalní, je ovšem menší. Na rozdíl od čm. skalního ochlupení hrudi kratší, nevypadá jak ostříhané, chlupy jsou rozdílné délky. Někdy úzký nahnědlý límec za hlavou. Čerň může mít nahnědlý lesk. Červený zadeček začíná až v 2. pol. 4. tergitu. Na posledním tergitu má čm. skalní malou holou kulatou skvrnku, která u čm. sorojského vždy chybí. Forma proteus  může mít dokonce u některých jedinců žluté pásky jako má čm. luční.

Královny hledají od  zač. V. – konec V. Obývá lesní okraje, horské louky, rašeliniště, horské pastviny, také lesy a  křoviny. Hnízda vždy v norách drobných savců. U nás ve středních a vyšších polohách a vlhčích místech, někde hojný.

80 – 150 jedinců.

a

b

c

(foto: Stanislav Krejčík www.meloidae.com)

12/ Čm. klamavý /b. confusus/    /18 – 24, 13 – 15/

Barva černá, konec zadečku červený. Podobá se značně čm. skalnímu. Liší se od něho především krátce střiženým sametovým ochlupením a krátkými tykadly. Sameček má neobyčejně velké oči.

Královny se snaží zahnízdit od středu května. Hnízdí na povrchu i v zemi. Čm. klamavý má rád teplá místa od nížin až do podhůří, k hnízdění vyhledává slunné stráně a louky. Jeho výskyt u nás je řídký, ohrožený druh.

a

b

13/ Čm. proměnlivý /b. humilis/   /13 – 20, 9 – 14/

Vskutku velmi proměnlivé zbarvení, jež ztěžuje určení druhu. Černé tělo, stejně tak může být hruď tmavo či světlehnědá. Zadeček může být až k 3. tergitu hnědý s několika  šedožlutými chlupy po stranách. 4. – 6- tergit může být zbarven nahnědle nebo světležlutě. Také však může být světležlutý, zlatožlutý či černý celý zadeček.  Ochlupení košíčků na zadních nohách vždy špinavě žluté.

Královny hledají koncem IV. – střed VI. Čm. proměnlivý obývá otevřené, prosluněné travnaté oblasti. U nás v nižších i středních polohách, pouze však místy a v malém počtu. Hnízdí většinou nad zemí, zřídkakdy v zemi. Hnízda vytváří dovedně z přitaženého blízkého materiálu.

50 – 120 jedinců.

a

b

14/ Čm. tajgový /b. semenoviellus/  /15 – 18, 9 – 14/

Podobá se čm. zahradnímu, ale je podstatně menší. Zatímco čm. zahradní má obličej naprosto holý, má čm. tajgový obličej porostlý hustými žlutými chlupy. Čm. zahradní má líce výrazně dlouhé, naproti tomu čm. tajgový velmi krátké. Je původem ze severní Evropy a Sibiře, v posledních letech se šíří na jihozápad do střední Evropy. U nás už několik nálezů v různých částech Čech a Moravy, v západních Čechách je už údajně poměrně hojný.

b

15/ Čm. širokolebý /b. wurflenii/  /19 – 22, 13 – 16 /

Sosák krátký. Velmi se podobá čm. skalnímu. Ochlupení má však mnohem hustší a rozježenější. Zatímco čm. skalní je červeně ochlupený jen na 4., 5. a 6. tergitu, čm. širokolebý má červený už i 3. tergit.  Jinak celý černý. Má nápadně velkou dolní čelist. Někdy se může na předohrudi objevit naznačený světlý pásek.

Horský druh, vystupující až nad hranici lesa. Vyhledává otevřené prostory, louky, paseky. Hnízda si zakládá v opuštěných chodbách hlodavců nebo pod hustým křovím. U nás jen v horách, údajně na vhodných horských stanovištích Krkonoš nevzácný. Královna hledá od konce IV. – konec VI. Při letu vydává zvlášť hluboký tón.

80 – 150 jedinců.

a

b

16/ Čm. pruhovaný /b. subterraneus/    /20 – 28, 11 – 15/

Líce o málo delší než je jejich šířka. Za hlavou na hrudi okrově žlutá páska, tatáž na konci hrudi a v přední části 1. tergitu,  jinak 1.- 3. tergit černý, jen na zadním okraji s nevýraznou žlutavou páskou. 4. a 5. tergit hustě bíle ochlupený.

Královny hledají možnost hnízdění až do pol. V. Čm. pruhovaný obývá převážně otevřenou rozrůzněnou krajinu parkového charakteru. Hnízda si zakládá pod zemí, často v krtčích norách až 2 m pod povrchem země.

Choulostivý, ustupující druh, u nás se s ním setkáváme už jen příležitostně.

a

16 b

c

17/ Čm. humenní /b. ruderatus/   /17 – 30, 11 – 17/

Velmi se podobá čm. zahradnímu. Hned za hlavou se nachází široký žlutý příčný pásek, střed hrudi je černý. Na konci hrudi a na 1. tergitu rovněž široký žlutý proužek. 2. – 4. tergit je černý, 5. a 6. bíle ochlupený. Na hrudi jasně žluté ochlupení ostře kontrastuje s černou částí. Touto výraznou žlutí se odlišuje od méně ostré žluti čm. zahradního. Někdy však u variet může mít pásek za hlavou zvýrazněn jen slabě nebo může pásek dokonce chybět. Od čm. zahradního se také liší výrazněji tečkovaným čelním štítkem.

Královny hledají od konce V. do zač. VII. Čm. humenní je teplomilnější než čm. zahradní, dává přednost otevřené krajině, loukám, pastvinám, náspům. U nás postupně ubývá, ohrožený druh.

50 – 100 jedinců

a

b

c

18/ Čm. zdobený /b. distinguendus/   /18 – 22, 12-17/

Podobá se čm. rolnímu. Základní barva je nahnědle žlutá či ostřeji žlutá na hrudi i na zadečku. Uprostřed hrudi má tmavý ochlupený terč, případně tam není ochlupený. Světlejší, jasnější barevné variety nejsou vzácnější. Patří k nejkrásnějším čmelákům u nás.

Královny hledají od konce V. do středu VI. Čm. zdobený sídlí jen v otevřené krajině na lukách, pastvinách, úhorech, písčinách, v sadech. Hnízdí v zemi v opuštěných norách savců a různých dutinách, vzácně i v opadaném stromovém materiálu, někdy i v zemědělských budovách. U nás se v minulosti vyskytoval v teplých oblastech, nyní je už velmi vzácný.

60 – 120 jedinců.

a

b

19/ Čm. ovocný /b. pomorum/  /18 – 22, 13 – 14/

Líce dlouhé. Celé tělo černé, 3. – 6. tergit rezavě ochlupený. Do černého ochlupení hlavy, hrudi a prvních tergitů vtroušeny světlé chlupy, Obydluje otevřené oblasti, především okraje lesů, stepi, staré louky. Hnízdí v zemi v opuštěných norách hlodavců. U nás v nejteplejších oblastech velmi vzácný, ohrožený druh.

a

b

20/ Čm. mechový /b. muscorum/  /17 – 23, 10 – 16/

Hlava středně dlouhá, sosák rovněž. Svou hnědou hrudí se podobá čmeláku rolnímu, nemá však žádné černé chlupy na hrudi nebo u vsazení křídel. Límec a střed hrudi je často poněkud světlejší a řidší. Zadeček nažloutlý, 2. a 3. tergit mívá někdy medově hnědý pásek. Poslední tergit je černý s kratšími chlupy.  Ochlupení, zejména na hrudi, je delší než u čm. rolního, působí jak ostříhané, neboť všechny chlupy jsou stejně dlouhé. Téměř jediný druh, jehož zbarvení nemá variety. Považován za jednoho z nejkrásnějších čmeláků.

Královna hledá možnost hnízdění od konce V. do středu VI. Vlhkomilný nížinný druh, obývající mokřady, podmáčené louky, slatiny, místa v blízkosti jezer. Hnízdí vždy na povrchu, v chuchvalcích trávy a pod mechem, také však v opuštěných hnízdech i na stromech, v ptačích budkách. Dovedně splétá hnízda z mechu a suché trávy. U nás dnes už velmi vzácný.

50 – 129 jedinců.

a

b