Druhy čmeláků a pačmeláků

Zde připravil Miroslav Stuchl výčet čmeláčích a pačmelácích druhů, které se v současnosti vyskytují na území České republiky.

Jednotlivé druhy jsou představeny snímky i popisem svých hlavních charakteristických znaků. Použili jsme k tomu různé odborné prameny i vlastní znalosti.

U řady druhů čmeláků i pačmeláků se vyskytuje obdobné nebo téměř shodné zbarvení těla. Navíc u některých druhů zejména čmeláků existují menší či větší odlišnosti v jejich barevnému vzezření, takže jednotlivý druh má 2 či více především barevných variet. Z toho důvodu musíme považovat barevné reprodukce jednotlivých druhů sice za významný nikoli však absolutní zdroj jejich rozlišování.  Avšak ani námi uváděné textové charakteristiky nemohou zabezpečit stoprocentní identifikaci. V některých případech hrají rozhodující roli tělesné drobnosti, jež mohou posoudit jen odborníci pomocí např. mikroskopu atd.Čmeláčí samice /královny/ se barevně shodují se svými dělnicemi, které jsou ovšem menší. Samci /trubci/ jsou vždy menší než královny téhož druhu, většinou však větší než dělnice onoho druhu. Samci se často vyznačují určitými barevnými odlišnostmi od královen a dělnic, mají někdy např. bohatší ochlupení. Protože samci brzy po narození opouštějí natrvalo chovný úl a chovatelé se s nimi setkají především v přírodě, nevěnujeme jim v našem přehledu pozornost.

Každý čmeláčí a pačmeláčí druh je představen třemi fotografiemi královny. Fotografie pod a) jsou záběry snímané shora a pocházejí z archivu, pod b) jsou záběry, snímané z boku a pocházejí také z archivu, pod c) jsou záběry královny živé. Pokud zatím v následující fotografické části některé snímky chybí, budeme je postupně doplńovat.

V textové části je za názvem českým a latinským v závorce uvedena v mm minimální a maximální délka těla živé královny a živé dělnice.

Jednotlivé druhy čmeláků jsou zhruba seřazeny podle četnosti jejich výskytu na našem území. Přibližně do poloviny našeho výčtu jsou to čmeláci v ČR více či méně hojní, v druhé polovině vzácnější, ustupující či dokonce vymírající, nebo takoví, kteří se vyskytují jen v určitých oblastech /biotopech/ území České republiky. Zhruba u první poloviny uvedených druhů čmeláků víme, že jsou více či méně ochotni přijmout k hnízdění čmeláčí úly, u ostatních to lze předpokládat.

Pohledy na královny shora jsou fotografickým dílem vedoucího entomologického oddělení Národního muzea v Praze mgr. Jana Macka, pořízenými z tamních sbírek se svolením vedení Národního muzea. Pohledy z boku jsou kopiemi snímků z významné odborné knihy „Blanokřídlí České republiky I.“ autorů J. Macek. J. Straka, P. Bogusch, L. Dvořák, P. Bezděčka , P. Tyrner , vydané r. 2012 nakladatelstvím Akademia, jež nám  s ochotou a porozuměním umožnilo reprodukci snímků. Snímky živých královen jsou vytvořeny / a v budoucnu budou doplňovány / chovateli čmeláků.

Tělo čmeláka se skládá z hlavy, hrudi/ popisuje se vrchní, horní strana !/ , vytvořené z předohrudi, středohrudi /složené z předního štítu a zadního štítku/ a zadohrudi. Zadeček je na horní straně tvořen 6 volně viditelnými hřbetními články /tergity/ u samic a dělnic, samci mají volně viditelných tergitů 7. Břišních článků zadečku /sternitů/ je u obou pohlaví 6. Zadní nohy, u samic a dělnic nejdůležitější, mají tyto části /jmenováno od těla/: kyčel, příkyčlí, stehno, holeň s pylovým košíčkem, nárt s posunovačem pylu a články chodidla.